S Tebou mě baví svět

Známá a oblíbená československá filmová rodinná komedie režisérky Marie Poledňákové z roku 1982  byla na základě divácké ankety České televize, vyhlášena českou komedií století. Chatu Apaluchu byste mohli nalézt nedaleko Dolního Dvora v Krkonoších.

Z jakého důvodu si tento filmový kousek vybrali deváťáci ke svému divadelnímu vystoupení není zcela známo, nicméně Pepína a Matese  Budínovi ve třídě už měli. Scénář vznikl rychle, stejně tak některé kulisy, ale  nervozita se dostavila těsně před „finálovým“ týdnem zkoušení. Najednou se to všechno zdálo neproveditelné a časově náročné. V takových chvílích je dobré se nadechnout a hlavně začít pracovat, nejenom si stěžovat…a to se nakonec, i díky posezení s vedením školy, podařilo.

Role všem padly jak šité na míru. Ve svých postavách se opravdu všichni doslova našli a podali moc pěkné výkony. Jmenovat bychom mohli opravdu všechny! Mluvit zřetelně a nahlas nikomu nedělalo potíže a „retro“ kousky zimního oblečení se zdály velice slušivé. Snad každé půdě se ulevilo  od  starých kastrolů, lyží, bot, oblečení, dek, dokonce  kočárek i sáňky našly své místo. Scéna v cukrárně s opravdovou vaflí i šlehačkou, scéna se špagetami a biftečky opuštěných holek vyvolávaly chutě i v hledišti. Představení  bylo velice náročné na přesuny rekvizit  a kdo trpí nedostatkem bujné fantazie, mohl mít problém s tím, že sníh se zde opravdu nikde nenacházel. Rozhodně ale herci divákům vše vynahradili svým odvážným přístupem k některým scénám, které vyžadovaly odhalení těla, například koupání v hrncích nebo Pepíno vykonávající „ velkou potřebu“ u smrčku. Stud v tu chvíli „nechali za dveřmi“ a vše zvládli s humorem.

Publikum od dětí z MŠ až po 9.B  to jistě ocenilo. Publikum složené z rodinných příslušníků si mohlo užít asi nejlepší vystoupení vůbec. Je velice milé, že na vystoupení pro veřejnost nás stále  navštěvují  bývalí žáci naší školy, kteří tyto chvilky před lety se svojí třídou také prožívali. Štěpán Medera byl tak ochotný, že nám představení zvěčnil na kameru a mimo jiné prohlásil, že svojí roli z pohádky si stále pamatuje, kostým má schovaný a je to už patnáct let. Takže se dá říct, že občas se „dílo“ podaří. K velkému překvapení došlo hlavně v závěru divadelního týdne, kdy se podařilo uklidit ten neskutečný nepořádek v zákulisí, který nebyl jen tím nepořádkem pracovním. Tady bezpochyby máme mezery ve výchově, ale věřím, že život ještě některé jedince pořádku naučí.

Nechť nás stále baví svět…. „kulaté sušenky a můžeme dávat medaile“       -ma-