Kotva
Rozvrhy
Počítadlo návštěvnosti
Online:
5

Dnes:
5

Posledních 7 dní:
2922

Posledních 30 dní:
10789

Celkem:
207395

MŠMT

 
 
Mapa webu
A
A
A

Historie školy


Obecná škola

První škola ve Studenci byla zřízena na počátku 18.století, kdy se stal majitelem studeneckého velkostatku a Forstu hrabě Chorinský z Ledské (1710). Původně učil číst, psát a počítat místní podkovář Antonín Šorm ve svém domku ve Studenci čp.200. Jediný člověk tedy vyučoval veškeré děti z vesnice, tedy alespoň ty, které do školy přišly. Zde se lze pozastavit nad učebním prostředím, kterým byl domek podkováře. Je známo, že v této době většina stavení měla pouze jednu obývanou světnici. Podkovář Šorm vyučoval v místnosti, která byla zároveň bydlištěm jeho manželky, jež zde vařila, a dětí, které si zde hrály. V některých učebnách se mezi dětmi dokonce proháněla drůbež. Jelikož v tehdejších světnicích byla většinou neotvíratelná malá okna, na zemi pouze udusaná hlína, v míst- nostech bylo přítmí a neobyčejný zápach. Není ale jisté, že toto platilo i o světnici podkováře Šorma. Když tento člověk ze Studence zmizel, dali studenečtí podnět k tomu, aby byl opatřen řádný učitel, alespoň jeden vyučující pro všechny děti z vesnice.

Řádný učitel byl kolem roku 1720 dosazen majitelem panství hrabětem Chorinským. Byl jím Jiří Šorm, který učil v tzv. „staré škole“ v č.p. 255. Tuto školu postavila obec na svém pozemku, dříví k stavbě bylo poskytnuto majitelem studeneckého velkostatku.. Učiteli byl přidělen zádušní pozemek na pozemkových parcelách 767 a 774 a rolníci mu jej zdarma obdělávali. Obec mu dala k užívání louku. Tento učitel působil ve Studenci téměř 46 let a podléhal duchovní správě v Branné. Zemřel 30.dubna 1765. Po něm vykonával učitelský úřad jeho syn Ignác Šorm, který působil jako pomocník v Zálesní Lhotě a v Stračově na Královéhradecku. Ve Studenci učiteloval 25 let, z toho 15 let pod duchovní správou v Branné a 10 let pod duchovní správou ve Studenci. Ze Studence byl přeložen na farní školu do Forstu, kde roku 1816 zemřel.

Po Ignáci Šormovi se stal učitelem opět jeho syn František Šorm, který působil ve Studenci sám až do roku 1822. Poněvadž dětí ve škole přibývalo, byl mu v roce 1822 přidělen pomocník Josef Líser, syn učitele z Poniklé. Dalšími jeho pomocníky byli David Kučera a později jeho syn František Šorm.

Za majitele panství Ignáce Bergera, rytíře z Bergentalu, byla ke Studenci přiškolena obec Bukovina a osada Rovnáčov. Z těchto důvodů nestačila dosavadní školní budova a učitel Šorm byl nucen vyučovat i ve stodole. Aby byly tyto nedostatky odstraněny, bylo započato roku 1829 se stavbou nové školy. Ruční práce a potahy dodaly obce Studenec a Bukovina a materiál na stavbu majitel panství Ignác Berger. Škola byla dostavěna roku 1830 a stála 16 000 zlatých, které zaplatil velkostatek. V nové škole byly zřízeny 2 třídy, 2 byty pro učitele, 1 malý byt pro pomocníka, kuchyně a spižírna. Dole pod třídami byl chlév, dřevník a 2 sklepy. Budova byla přízemní, střecha vysoká, dvakrát lomená a krytá šindelem. Od panství byly škole dána 2 pole a 2 louky. V zimě se učilo po několik let jen v jedné třídě, poněvadž obec opatřovala škole málo dříví. Budova byla postavena na zádušním pozemku a ve školní kronice najdeme její podrobný popis:

Stará školní budova byla postavena v roce 1829 a byla to stavba z cihel a kamene v přízemku s vysokou dvakráte lomenou střechou. V roce 1881 byl do průčelí přistaven štít až do poloviny střechy se dvěma okny v šířce nynějšího kabinetu. Místo postranních štítů byly celé valby jako střecha dvakráte lomené. Nynější přízemek jest celý z této stavby. Hlavní dveře v průčelí zůstaly beze změny, jen okna byla při přístavbě asi o 12 cm prohloubena.

Vstoupeno-li hlavním vchodem ze silnice do síně, byly napravo dveře do kuchyně a jednoho pokoje řídícího učitele, tak jako dosud. Vlevo proti dveřím do kuchyně vedoucím byly dveře (dnes jsou zazděny) do I.třídy, která zaujímala nynější postranní chodbu k bytům mladších učitelů i se třemi pokojíky. V té třídě stála katedra vlevo, tabule vpravo u dveří, lavice byly v jedné řadě, světlo přicházelo žákům od pravé strany a odzadu.

Jdouce dále po chodbě, byly vpravo dveře do třídy (což zůstalo beze změny). Tam bývala III.třída a ještě dříve pokojík podučitele, tmavá kuchyň a spížník. Vlevo proti dveřím byly dveře do II.třídy, jež zaujímala nynější chodbu k záchodům a kuchyň i pokoj učitelův. Tabule i katedra stála vpravo u dveří, lavice stály ve dvou řadách.

Kde stoupají nyní schody do I.poschodí, tam sestupovaly schody do sklepů, chléva a dřevníků, jež zaujímaly tutéž prostoru jako nyní, jen byly méně rozděleny. V síni, kde se teď schází do sklepů, byla chodba k záchodům, jež byly z cihel k budově přistavěny. Z chodby té vedly schody na půdu dveřmi vpravo. Na půdě byly dvě prkenné komory při východní straně a kabinet z cihel, jež byl vystaven v roce 1881 do průčelí s dvěma úzkými okny. Střecha byla kryta šindelem a na ní kohout ze starého kostela.

Když otec František Šorm, učitel, postonával a cítil, že již na práci nestačí, podal žádost o penzionování. Jeho syn František byl jmenován „provisorem“ a zůstali tak na škole oba. Syn otci ve škole vypomáhal a o učitelský plat se dělili. Mezi oběma byla vypracována smlouva, která byla potvrzena biskupskou konsistoří. Provisor František Šorm měl pět pomocníků (Josef Spendlich, Václav Kysela z Ohništan, Antonín Řepka ze Železnice, Josef Neuman z Valdova a Michal Kaván z Poniklé). Otec František Šorm zemřel v roce 1844 ve věku 86 let a učiteloval na studenecké škole 54 let, jeho syn František Šorm syn působil na studenecké škole též až do své smrti v roce 1866. Rod Šormů působil tedy na studenecké škole 146 let.

Po Františku Šormovi byl jmenován studeneckým učitelem Michal Kaván, který ale po 3 letech zemřel. Provisorem byl jmenován podučitel Jan Holubec z Jestřabí, který zde již vyučoval. Roku 1871 byl starším učitelem jmenován Antonín Bujárek z Valteřic. Stav učitelů se opětovně zvýšil na dva, tedy staršího učitele a provisora. V roce 1873 byl předsedou místní školní rady zvolen starosta obce Josef Karásek, školním dohlížitelem Jan Šorfa a členy školní rady Jan Hák, Jan Tomáš, František Kluz, Josef Junek, František Mann a Antonín Bujárek.

V roce 1877 byla při zdejší škole zřízena třetí třída, pro kterou však nebylo ve školní budově místo, a tak se vyučovalo se v hostinci Jana Háka (čp.6). Do této nové třídy nastoupil podučitel František Brož z Klatov. Ještě téhož roku odešel Jan Holubec do Martinic a vystřídal jej Josef Svoboda, o rok později nastoupili Josef Řehořek, kterého v roce 1879 nahradil Robert Čihák. V dubnu 1879 vysadili žáci v okolí studenecké školy 5 slavnostních lip v rámci oslav stříbrné svatby císaře Františka Josefa I. V roce 1880 byla upravena z bytu druhého učitele i třetí třída ve škole, v níž se začalo učit od 16. září 1880. Všechny třídy tak byly opět ve jedné školní budově. Během roku 1882 vedle stálých učitelů Antonína Bujárka a Josefa Hamáčka (rodák z Rovnáčova) střídavě vyučovali na studenecké škole Josef Svoboda, František Koptík a Antonín Klimenta. V témže roce proběhla volba nové místní školní rady, jejímž předsedou se stal starosta obce Josef Tomáš, školním dozorcem Josef Tauchman a členy školní rady Jan Hák, František Hák, Josef Hunčík, Ferdinand Hübner, Josef Junek, František Kluz, Antonín Bujárek a Jan Kuhn. Počátkem roku 1883 nastoupila první žena v historii studenecké školy a byla jí Karolína Cikhartová, učitelka ženských ručních prací.

Ve školním roce 1883/1884 vyučovali v jednotlivých třídách Josef Hamáček, řídící učitel Antonín Bujárek a nový učitel Josef Skrbek z Jesenného, který nastoupil místo zesnulého Josefa Svobody. V červenci se všichni žáci školy zúčastnili slavnostního přijetí královéhradeckého biskupa Jana Josefa Haise a kanovníka Antonína Zímy. Jménem veškeré školní mládeže biskupa uvítala Marie Šormová. V dalším školním roce 1884/1885 nahrazuje v první třídě Josefa Hamáčka Josef Jezdinský z Jilemnice, jeden z nejčinorodějších učitelů v historii studenecké školy. Na velikonoční pondělí 6.dubna 1885 sehráli žáci školy divadelní hru Krasata, královna vil a lesních panen v lesích vodolovských a výtěžek 25 zlatých byl použit na nákup učebních pomůcek. Učitelský sbor v následujícím školním roce 1885/1886 zůstal nezměněn. Trojtřídní školu ve Studenci mělo navštěvovat 433 žáků, ale průměrně docházelo asi 83 % žáků.

Ve školním roce 1886/1887 zemřel řídící učitel Antonín Bujárek a jeho pohřbu 9.ledna 1887 se zúčastnilo velké množství studeneckých občanů a učitelů z okolních škol. Na jeho místo nastoupil František Fišera ze Studence a zastupujícím řídícím učitelem se stal Josef Skrbek.

Počátkem července 1887 byly zahájeny stržením střechy práce na přístavbě školy, kterou prováděl stavitel Josef Pošepný z Jilemnice. Nad stavebními pracemi dohlížela obecní stavební komise ve složení Jan Kuhn, studenecký farář, Josef Tauchman, starosta, Josef Čáska, správce velkostatku a členové komise rolníci František Štefan ze Studence a František Kluz z Bukoviny. O tři měsíce později 16.října 1887 byla rozšířená školní budova slavnostně vysvěcena. I o tomto významném dnu se dočteme ve školní kronice:

Než místní školní rada a obecní zastupitelstva obcí Studence a Bukoviny měla na mysli, by svěcení školy nové slavnostním způsobem provedeno bylo. Z příčiny té pozvalo na den 16.října 1887 veškeré okolní spolky, z nichž se dostavily spolky hasičské z Jilemnice, Roztok, Žďáru, Bukoviny, Kalné a Studence, sbory vysloužilců z Jilemnice, Kalné, Roztok a Studence. Již 15.října 1887 vypínaly se před školou čtyři pyramidy ozdobené nápisy vhodnými, které vyhotovil podučitel Josef Jezdinský. U vchodu do školy rozprostírala se pěkně vyzdobená tribuna a vkusný transparent v okně s nápisem: Na zdárné a cvičné mládeži blaho obce, vlasti záleží. Navečer o půlsedmé provedla domácí hudba při střelbě z hmoždířů zdařile několik kusů před školní budovou, přičemž řídící učitel Josef Kučera se o osvětlení ohněm bengálským postaral.

Dne 16.října 1887 o šesté hodině slyšeti bylo budíček, opět při střelbě z hmoždířů, načež následovalo uvítání přicházejících spolků již dříve jmenovaných. Po desáté hodině dostavil se též okresní hejtman F.F.Koštial z Jilemnice, načež hnul se slavnostní průvod ku zámku vysoce urozeného pana rytíře z Bergenthalu, potom ku faře pro světitele, důstojného pána Jana Kuhna, faráře zdejšího, kterého doprovázel Josef Sedláček, farář z Kalné a Václav Ehl, farář z Vidochova, by po zapění v chrámu Páně a po předcházejících obřadech církevních odebrali se k budově školní, kde výše jmenovaný světitel konal slavnostní řeč.

Řečník udal, žeť dvě zvláště budovy v obci každé jsou, jež poutají na sebe pozornost, a to chrám a škola. Každá těchto budov nechá jistý úsudek dáti o pokročilosti obce, jakož i o vzdělanosti a náboženském přesvědčení její. Přešel pak na přístavbu nebo rozšíření školní budovy podávaje zároveň dějepisný nástin školy studenecké. V roce 1720 byla ve Studenci v čp.200 první škola zřízena a v ní jistý Antonín Šorm, řemeslem kovář, vyučoval psaní, počítání a čtení vědychtivé dítky. Když se byl vzdálil ze svého příbytku, v němž první škola zřízena byla, ujala se vrchní správa velkostatku ve Fořtě patřícího panu Ignáci, rytíři z Bergenthalu onoho čísla popisného 200 a zřídila v něm školu náležitou, na niž první řádný učitel zvláštním Dekretem vrchnopanského úřadu ve Fořtě ustanoven Jiří Šorm. Jelikož počet dítek se vzmáhal, místnost této školy nepostačovala, ozývala se touha po nové a prostranné škole, tat obětavostí rytíře Ignáce z Bergenthalu nákladem 16000 zlatých zřízena do letošního roku stávající školní budova.

Než v poslední době ani tato za příčinou rostoucího počtu dítek (přes 400) požadavkům pokročilosti nevyhovovala, ačkoliv tří místní učebny se zřídily. Potřeba nezbytná kázala rozšířiti počet učebných světnic co tříd. I ustanovila se místní školní rada studenecko-bukovinská s obecními zastupitelstvími Studence a Bukoviny přístavbu nového patra na stávající školní budově provésti. K tomu účelů svěřilo se vypracování stavebního plánu věhlasnému staviteli Josefu Pošepnému z Jilemnice, jenž z obnosu téměř 11000 zlatých slevení 32 % způsobu tímto svědomitě a obětavě provedl. Zvláštní zásluhu a umožnění provedení stavby získal sobě majitel velkostatku Studence Karel, rytíř z Bergenthalu, poskytnuv příspěvek 2000 zlatých k ukrytí prvních výloh stavebních.

Řečník naznačil pak, žeť od počátku školního vyučování ve škole ve Studenci přiškoleny byly obce Studenec, Bukovina a Rovnáčov. Škola tato krásně a velebně se presentující, pravil dále, jeví se co krásný pomník obětavosti a lásky k pokroku školskému pro občanstvo samé, jemuž budoucí názor bude v daleké budoucnosti ještě díkem za oběti jeho žehnati, a pro dítky, jimž dána příležitost takto se vzdělávati. Z tohoto stanoviska jeví se škola základem šlechetného života, anto vštěpuje pravidla krásy, ctnosti a vědy v útlá srdce dítek, základem dalšího postupu ve vzdělanosti jako škola normální a obecná jest první stupeň k nejvyšší vzdělanosti.

Oslavy otevření školní budovy skončily večerní taneční zábavou, jejíž výtěžek byl věnován ve prospěch obecní knihovny. Vyučování bylo zahájeno 24.října 1887 a novým řídícím učitelem byl jmenován Josef Kučera z Kruhu, který do Studence přišel ze školy v Horních Štěpanicích. Pod vlivem slavnostní atmosféry z předávání nové školní budovy byla v průběhu školního roku provedena sbírka v celé obci na zhotovení školního praporu, který byl 25.března 1888 slavnostně vysvěcen.

Ve školním roce 1888/1889 mělo do školy docházet 424 žáků ve čtyřech třídách, docházelo jich 411, a to 93 v I.třídě, 91 ve II.třídě, 94 ve III.třídě a 133 ve IV.třídě. Bylo však běžné, že do jedné třídě docházeli žáci několika ročníků narození (v tomto školním roce například do III.třídy chodili žáci narozeni v letech 1874-1879). Vzhledem k počtu žáků byla 27.prosince 1888 podána žádost o povolení zřízení V.třídy, která byla c.k. zemskou školskou radou 27.května 1889 povolena.

Od školního roku 1889/1890 se vyučovalo v pěti třídách (396 žáků), i když vyučování v V.třídě bylo zahájeno až 1.března 1890 a učitelem této třídy byl jmenován Josef Kotyk z Jilemnice. V dalších dvou letech zůstal učitelský sbor beze změn a počet žáků se zvýšil na 424. Ve březnu 1892 odešel do Roprachtic Robert Čihák a do konce školního roku jej nahradil Jaroslav Ďoubalík ze Sklenařic, který byl v září 1892 jmenován učitelem v Rosicích. Ve školním roce 1892/1893 místo něho nastoupil Jaroslav Šír z Branné, kterého v květnu 1893 nahradil František Hylmar z Vrchoviny.

Školní rok 1894/1895 zahájil nový řídící učitel Jan Holubec z Jestřabí, který do studenecké školy přešel z Ruprechtic, v dubna pak za Josefa Skrbka nastoupil Jan Soukup z Kundratic. V průběhu následujícího školního roku nastoupila místo Jana Soukupa Marie Libánská z Lomnice. Před zahájením školního roku 1896/1897 odešel Josef Kotyk a místo něho nastoupil Antonín Řehoř z Branné, v průběhu roku se do studenecké školy opět vrátil Robert Čihák, který si vyměnil místo v Ruprechticích s Marií Libánskou. V dalším školním roce 1897/1898 bylo zahájeno vyučování v VI.třídě, ve které vyučoval Otakar Kabelák z Víchové nad Jizerou, jehož vystřídala v listopadu 1898 opět Marie Libánská.

Ve školním roce 1899/1900 vyučuje 386 žáků v šesti třídách následující učitelský sbor: řídící učitel Jan Holubec, Antonín Holubec, Milada Záhorská z Nové Paky, jež nahradila Marii Libánskou, František Hylmar, Josef Jezdinský a Robert Čihák. Již v listopadu však odchází do Jilemnice Milada Záhorská, místo níž přichází Bohuslav Konůpek z Jičína. V říjnu 1901 proběhlo ve škole první organizované očkování žáků, které provedl okresní lékař MUDr.Kovář z Jilemnice. V červenci 1902 byl pro žáky připraven první celodenní výlet do Krkonoš. Na čtyřech ozdobených povozech, které bezplatně poskytli a sami řídili Josef Tomáš, Josef Tauchman, Josef Hák s Františkem Exnerem a bukovinský Josef Kluz, dojelo 99 žáků do Špindlerova Mlýna, odkud se vydalo k prameni Labe. Průvodcem a organizátorem celého výletu byl Josef Albrecht, správce velkostatku. Tento zdařilý výlet založil na tuto dobu vzácnou tradici závěrečných školních výletů (v následujících letech na Zvičínu a Žalý). K další změně dochází až na počátku školního roku 1902/1903, kdy do Horní Dušnice odchází Robert Čihák a ve Studenci jej nahradil Antonín Mikáska z Kruhu, jehož vystřídal v květnu 1903 František Mejsnar z Dolních Štěpanic, zakladatel prvního pěveckého sboru na studenecké škole. Do školy docházelo v tomto školním roce 419 žáků.

15. října 1905 se za velké chumelenice konal pohřeb Roberta Číháka, bývalého učitele ve Studenci, řídícího učitele v Horní Dušnici. Zemřel ve stáří 43 let a na přání jeho manželky byl převezen na hřbitov do Studence. Jeho pohřbu se zúčastnil okresní školní inspektor, učitelská jednota Budeč z Jilemnice, studenecké obecní zastupitelstvo, školní dítky, místní sbor dobrovolných hasičů, Svatojosefská jednota, spolek vojenských vysloužilců (Robert Čihák býval jeho jednatelem) a mnoho dalších občanů. Z toho je patrné, jak moc byla práce učitelů ctěna. Ve školním roce 1905/1906 docházelo do školy 429 žáků a své působení ukončili na studenecké škole Bohuslav Konůpek a Rudolf Mejsnar. V novém školním roce 1906/1907 je nahradili Štěpán Hakl z Kundratic a Otakar Horáček z Jilemnice, počet žáků dosáhl 435 a novým školdozorcem byl jmenován Josef Višňák. V dalším školním roce 1907/1908 odešli oba nejmladší učitelé do Ruprechtic a místo nich nastoupili Josef Metelka z Jilemnice a Emanuel Zelinka z Kunětic.

Po letech záslužné práce odešel počátkem září 1908 do výslužby řídící učitel Jan Holubec, který ze své čtyřicetileté učitelské praxe působil 24 let ve Studenci. Novým řídícím učitelem byl jmenován František Marek z Čermné, kterého počátkem školního roku po dobu jeho nemoci zastupoval Josef Tomíček z Přívlak. Ve školním roce 1909/1910 přichází na studeneckou školu další žena, a to Josefína Kosová, jež nastoupila místo Josefa Metelky. V průběhu tohoto školního roku došlo ještě k další změně a Otakara Horáčka v dubnu 1910 nahradil Josef Farský. Ani jeden z nových učitelů ve Studenci dlouho nezůstal a hned v příštím školním roce 1910/1911 je vystřídali Josef Valta a Vilém Kaspr. K důležité události došlo ve školním roce 1911/1912, kdy byla zřízením vlastní školy (20.listopadu 1911) odškolena Bukovina. V tomto školním roce odcházejí ze studenecké školy do Ostroměře Karolína (rozená Cikhartová) a František Hylmarovi a učitelský sbor tvoří František Marek, Antonín Řehoř, Vladimír Picka, Karel Hejduk (vystřídal Josefa Votočka), Marie Rejtharová a Františka Kučerová, učitelka ženských prací. V únoru 1912 uspořádal učitelský sbor se školními dětmi první zimní dětský den s následujícím programem:

1. Průvod dětí se sáňkami a na lyžích

2. Závod na lyžích na trati 1 km dlouhé

3. Závod na sáňkách na mírném svahu

4. Závod v běhu na lyžích na 100 metrů

5. Skok na lyžích

6. Volná jízda

Po odškolení Bukoviny bylo v tomto školním roce zapsáno 330 žáků.

Na počátku školního roku 1913/1914 se přihlásilo 10 žáků zdejší školy do nově zřízeného reálného gymnázia v Jilemnici a na obecné škole bylo zapsáno 304 žáků.

Následují válečná léta 1914 až 1918. Na počátku školního roku 1914/1915 bylo zapsáno na obecné škole 310 dětí. Učitel Josef Kaván, který byl v této době ustanoven do Studence definitivně, místo nenastoupil, protože odešel na vojnu, a tak v V. a VI. třídě bylo zavedeno polodenní vyučování. Na podzim bylo nařízeno učitelstvu, aby spolu se školním žactvem sbíralo ostružinové listí, které se pak sušilo a sloužilo k vaření čaje pro vojsko. Školy byly též vybídnuty, aby dívky v hodinách ženských ručních prací vyráběly nátepníčky pro vojsko. Učitele Vladimíra Picku, Karla Hejduka a Marii Rejtharovou nahrazují Arnošt Zelinka, František Papík, za něhož záhy přichází Antonín Sláva, a Zdeňka Ducháčková. Roku 1915 odchází do Martinic učitel Arnošt Zelinka a pro nedostatek učitelů nemohl být do Studence jiný ustanoven. Bylo proto nutné zavést polodenní vyučování také ve III. a ve IV. třídě.

Na počátku školního roku 1915/1916 odešel učitel Antonín Řehoř ze zdejší školy do Mříčné a ani za něho nebyla dána do Studence žádná náhrada. Na škole zůstali pouze tři učitelé (Josef Jezdinský, František Marek, Zdeňka Ducháčková), třídy byly spojeny a ve všech se vyučovalo polodenně. V listopadu tohoto roku bylo školními úřady zakázáno dětem užívat ve škole živnostenských výrobků se znaky koruny české. V roce 1916 v lednu obdržely školy oběžník, kterým se zakazovalo žactvu kupovat obrázky se Sokoly a s vojíny husitského vojska.

Na počátku nového školního roku 1916/1917, ve kterém bylo zapsáno 322 žáků, byla ustanovena na zdejší školu učitelka Marie Votočková. Školy měly nařízeno šetřit papírem a žactvo sbíralo a odvádělo kopřivy, z jejichž vláken byly tkány látky. V prosinci téhož roku došlo školám nařízení, že ze školních knihoven musí být odstraněny výtisky Jiráskova Temna a Husitského krále. V září 1917 byl k válečným účelům zabaven školní zvonek, kterým se dávalo znamení k zahájení a ukončení školního vyučování. V tomto roce bylo ve škole zapsáno 300 dětí. Školskými úřady bylo nařízeno, aby učitelstvo vybídlo žactvo ke sbírání tkanin všeho druhu, kaštanů, pecek, kostí a ostružinového listí.

V roce 1918 se ve škole dočasně pro nedostatek uhlí nevyučovalo. V červnu proběhla sbírka na Ústřední matici školskou, která činila více než 4 tisíce korun. V červenci sehráli žáci místní obecné školy divadelní hru „Sůl nad zlato“. Výtěžek za všechna 3 představení byl odevzdán ve prospěch Českého srdce. Ve školním roce 1918/1919 bylo na celé škole zapsáno 295 dětí, Zdena Ducháčková odchází na definitivní místo do Jablonce nad Jizerou a za ni je ustanovena na zdejší školu učitelka Marie Boukalová. V lednu 1919 přicházejí do školy noví učitelé Jan Hák, František Papík a Jan Petz, a tak je opět zahájeno úplné a pravidelné vyučování ve všech třídách. Před zahájením školního roku 1919/1920 odchází Jan Petz do Valteřic a místo něj nastupuje na studeneckou školu Miroslav Jelínek. O prázdninách je do školy zavedena elektřina a instalováno prvních osm světel ve školních místnostech.

Ve školním roce 1920/1921 je v šesti třídách studenecké školy zapsáno 273 žáků a v jednotlivých třídách vyučují Marie Votočková, Jan Hák, řídící učitel Josef Jezdinský, Marie Boukalová, kterou po dobu nemoci zastupuje Božena Machová, Josef Kovanda a Miroslav Jelínek. Řídící učitel Josef Jezdinský byl zároveň členem okresní školní rady. V následujícím školním roce 1921/1922 onemocněl řídící učitel Josef Jezdinský a zastupoval jej Jan Hák. 21.května 1922 řídící učitel Josef Jezdinský zemřel. V kronice se o něm píše následující: „Zesnulý byl vzorným učitelem, pilným pracovníkem ve všech pokrokových spolcích v obci, z nichž mnohé zakládal. Zanechal po sobě kus poctivé a opravdové práce. Byl mužem práce a stal se také její obětí.“ Pohřeb se konal za ohromné účasti žactva, učitelstva, Sokolstva a občanstva z celého širokého okolí. Řídící učitel Jezdinský učil ve zdejší obci nepřetržitě 37 let a získal si přízeň a lásku velké většiny obyvatelstva. Novým řídícím učitelem se stal Antonín Řehoř a místo Marie Boukalové nastoupil Alois Frýba. Ve školním roce 1923/1924, v němž je zapsáno 231 žáků, tvoří učitelský sbor řídící učitel Antonín Řehoř, Josef Kovanda, Marie Votočková, Jan Hák, Miroslav Jelínek, Alois Frýba a učitelka ručních prací Františka Kučerová. V průběhu roku odchází Marie Votočková do Jablonce nad Nisou a nahrazuje ji Anna Trojanová z Jilemnice. V následujícím školním roce přichází do Studence další místní učitel, a to Jan Šorfa, který nahradil Annu Trojanovou, po dvanácti letech odchází ze Studence učitelka ženských ručních prací Františka Kučerová, místo níž je na studeneckou školu ustanovena Anna Mejsnarová z Benecka.

Ve školním roce 1925/1926 poklesl poprvé počet žáků pod dvě stovky zapsaných žáků (175). Z tohoto důvodu byla jedna třída zrušena a Jan Šorfa odešel do školy v Jilemnici. V uvolněné třídě byla rozhodnutím místní školní rady zřízena školní kuchyně. V následujícím školním roce 1926/1927 odešli Josef Kovanda do Svatojánského Újezdu a Miroslav Jelínek do Poniklé, do Studence se vrátila Marie Votočková, která vyučovala ve spojené II. a III.třídě. Ženské ruční práce vyučovala Emilie Elišáková, katolické náboženství František Řib a československé náboženství Bohuslav Kubů. V prosinci 1926 odešel do výslužby řídící učitel Antonín Řehoř, kterého zastupoval Jan Hák a na učitelské místo nastoupila Hedvika Šturmová. Od školního roku 1928/1929 se stal definitivním řídícím učitelem do této doby zastupující Jan Hák, který zároveň vyučoval 37 žáků v I.třídě. V dalším školním roce 1929/1930 odchází Hedvika Šturmová do Vysokého a nahrazuje ji Ladislav Nosek z Čisté, do školy dochází celkem 161 žáků.

V průběhu školního roku 1930/1931 je zahájena užší spolupráce s rodiči a rozvíjí se tradice pravidelných rodičovských schůzek. Na úvod každého setkání s rodiči byla připravena přednáška jednoho z učitelů na aktuální téma (O školní a rodinné výchově, O správné výživě) a poté následovala beseda s rodiči. Zároveň škola zprostředkovává rozdělování státního příspěvku na školní potřeby dětem nezaměstnaných rodičů a organizuje ve spolupráci s Okresní péči o mládež v Jilemnici, Obecním úřadem a později i hostincem Františka Erbena polévkové akce pro chudé děti. Později tato pomoc chudým rodinám byla rozšířena i na rozdělování ošacení (pro 60 žáků), které bylo zakoupeno z příspěvků a darů, na nichž se nejvýrazněji podílely Obec Studenec, Místní školní rada, Spořitelní a záložní spolek, firma Fejfar Mládek, Ochotnický spolek Lidumil, Akciový pivovar v Nové Pace, Národní sdružení, Spořitelní a záložní spolek Svépomoc a učitelský sbor.

Ve školním roce 1931/1932 tvoří učitelský sbor řídící učitel Jan Hák, třídní učitelé Alois Frýba, Ladislav Nosek a Marie Votočková, ženské ruční práce vyučuje Slavomíra Holubová, která vystřídala na počátku tohoto roku Emilii Elišákovou, římskokatolické náboženství vyučuje Josef Žídek, československé náboženství Josefa Fischerová. V tomto roce byl ve škole instalován školní rozhlas a třídy vybaveny novými lavicemi. V následujícím roce 1932/1933 vzrostl počet žactva na 172 žáků, a tak zemská školní rada zřídila na dobu jednoho školního roku další postupnou třídu. Učitelský sbor posílila Jiřina Zelinková a za dlouhodobě nemocnou Slavomíru Holubovou vyučovala Emilie Čapková. Postupná třída byla povolena i ve školním roce 1933/1934, kdy bylo zapsáno ve škole 173 žáků. Před zahájením školního roku odešli Ladislav Nosek a Jiřina Zelinková do Jilemnice a nahradily je Jarmila Nýdrlová a Anna Lízrová. Zároveň byla dokončena rozsáhlá rekonstrukce budovy školy s výměnou oken, novými izolacemi a tvrdou omítkou (celkový náklad opravy činil 30900 Kč). Na podzim tohoto roku propukla mezi žáky v obci epidemie záškrtu, na jehož následky zemřeli žáci Miloslav Fejfar a Marie Jandová.

Ve školním roce 1934/1935 se do školy vrátila Hedvika Bukovská-Šturmová místo Anny Lízrové. Učitelský sbor se žáky v tomto roce připravil divadelní hru Mikeš Lomidřevo na počest 85.narozenin prezidenta T.G.Masaryka. O prázdninách byl nákladem 6000 Kč zaveden do školy vodovod. V dalším školním roce 1935/1936 přichází místo Jarmily Nýdrlové Zdeňka Nechanická z Benecka a ženské ruční práce vyučuje Anna Vodičková. V následujícím školním roce 1936/1937 odchází na zdravotní dovolenou Hedvika Bukovská a nahrazuje ji Marie Čmuchalová z Peřimova, učitelku ručních prací Annu Vodičkovou vystřídala Zdeňka Těchníková z Jablonce nad Jizerou. V srpnu 1937 navštívili školu vzácní hosté, vdova po akademickém malířovi Herbertu Masarykovi paní Masaryková-Slavíčková se svou dcerou Dr.Annou Masarykovou a akademickým malířem Bohuslavem Dvořákem. V září 1937 při příležitosti odhalení pomníku prezidentu Osvoboditeli navštívil školu zástupce ministra školství a národní osvěty Dr.Ludovít Földy.

Před zahájením školního roku 1937/1938 byly pořízeny do celé školy parkety v hodnotě 14500 Kč. Do školy se zapsalo celkem 162 žáků do 5 tříd, Zdeňku Nechanickou nahradil Václav Jech z Březových Hor u Příbrami, místo Slavomíry Holubové vyučovala ruční práce Alžběta Hladíková z Roprachtic, Hedviku Bukovskou po dobu nemoci opět zastupovala Marie Čmuchalová. V posledním předválečném roce 1938/1939 se dobrovolně vzdává školní služby Hedvika Bukovská, místo níž přichází Terezie Lízrová z Jilemnice, ruční práce vyučuje Vlasta Dlabolová. V únoru 1939 byla ve Studenci ustavena Okresní péčí o mládež v Jilemnici Ochrana matek a dětí vedená okresním lékařem MUDr.Šramem (učitelský sbor v ní byl zastoupen Marií Votočkovou a Hedvikou Bukovskou).

První válečný školní rok 1939/1940 předznamenal časté změny ve školství. Místo Terezie Lízrové nastoupil Jiří Šír z Jičína, v listopadu 1939 odešel Václav Jech, za něhož vyučoval několik týdnu Rudolf Hašek z Roztok a poté Ludmila Papoušková z Olomouce, která velkou část předchozí praxe absolvovala na Slovensku a Podkarpatské Rusi. V říjnu 1939 obdržela škola hodnotný dar od Jana Fejfara u příležitosti jeho 60.narozenin, kompletní rozhlasové zařízení do všech učeben a prostorů školy včetně gramofonu v celkové hodnotě 7000 Kč.

V dalším školním roce 1940/1941 bylo zakázáno používání některých učebnic, němčina zavedena jako povinný předmět od 3.ročníku obecné školy, obecná škola ustanovena na 8 ročníků a měšťanská škola byla přejmenována na hlavní školu, která se jako výběrová připojovala k 4.ročníku obecné školy. Z těchto důvodů poklesl počet žáků ve školním roce 1941/1942 na 138 žáků, za Jiřího Šíra přišel Jaromír Motejl z Kundratic, za dlouhodobě nemocného Aloise Frýbu vyučoval Jaroslav Jezdinský z Jilemnice. Ke konci školního roku byla němčina zavedena i do 1. a 2.ročníku. Je rozšířena i výuka náboženství, římskokatolické náboženství vyučuje Josef Šorm, českomoravské náboženství Josefa Fischerová a českobratrské evangelické náboženství Jan Hlaváč. Ve školním roce 1942/1943 došlo k další redukci tříd na 4 postupné ročníky a ve čtyřech třídách vyučovali řídící učitel Jan Hák, Marie Votočková, Ludmila Papoušková a Alois Frýba, ženské ruční práce a domácí nauky vyučovala učitelka měšťanské (hlavní) školy Marie Míčová, německý jazyk Helena Šoustalová z Martinic, římskokatolické náboženství farář Josef Šorm, českomoravské náboženství Josefa Fischerová a českobratrské evangelické náboženství vikář Josef Veselý. Do školy bylo v tomto školním roce zapsáno 148 žáků. V červnu 1943 navštívil školu v doprovodu okresního školního inspektora Josefa Zemana zemský školní inspektor Josef Přikryl.

Ve školním roce 1943/1944 vzrostl počet žáků na 156, a tak obecná škola ve Studenci byla opět rozšířena na 5 tříd. Do obnovené třídy se vrátil z Čisté Jiří Šír. Výnosem ministerstva školství z 9.října 1943 došlo ke zkrácení vyučovací hodiny na 50 minut a ke stanovení délky vyučování, které platí praktický dodnes. V posledním válečném školním roce 1944/1945 bylo zapsáno 171 žáků, ale opět došlo ke spojení dvou tříd, neboť učitel Jiří Šír byl totálně nasazen u firmy Daimler-Benz v Nové Pace a náhrada za něho nebyla zabezpečena. V dubnu 1945 byli ve škole ubytováni němečtí uprchlíci a 11.května 1945 řídící učitel Jan Hák pronesl slavnostní projev v osvobozeném Československu u Lípy svobody. Po ukončení školního roku přestoupilo 28 žáků na měšťanskou školu ve Studenci. Ještě v průběhu roku 1945 byl ze čtyř návrhů vybrán pozemek ke stavbě nové školy (pozemek Marie Tauchmanové a TJ Sokol Studenec pod dnešním fotbalovým hřištěm), ale k realizaci tohoto záměru již nedošlo.

Měšťanská škola ve Studenci

Počátkem roku 1929 nastupuje na inspektorské místo státních menšinových škol v Trutnově nový inspektor Karel Kouba, který velmi dobře znal národnostní poměry ve Studenci, Zálesní Lhotě, Levínské Olešnici a na Horkách, a proto hned od počátku svého služebního působení usiluje o zřízení státní měšťanské školy ve Lhotě Zálesní – Studenci. Měla být určena pro posílení české menšiny v Zálesní Lhotě a měli ji navštěvovat žáci ze Studence, Rovnáčova, Horek, Bukoviny, Čisté, Nedaříže a Vidochova. Jeho úsilí bylo záhy korunováno úspěchem a již v červenci 1929 obdrželo obecní zastupitelstvo ve Studenci rozhodnutí o zřízení veřejné měšťanské školy s československým jazykem vyučovacím ve Lhotě Zálesní se sídlem ve Studenci.

Prvním ředitelem této měšťanské školy byl jmenován odborný učitel z Vrchlabí Josef Mestenhauser (pocházel ze Skřivan u Nového Bydžova), který již v červenci 1929 provedl první zápis do nové měšťanské školy. Počet zapsaných žáků převýšil očekávaní, a tak oproti původnímu rozhodnutí bylo povoleno zřízení dvou tříd. Zvláštností této školy nepochybně bylo, že neměla vlastní budovu. Pro první školní rok propůjčila jednu místnost pro první ročník bezplatně firma Fejfar Mládek v administrativní budově Rovnáčově čp.13, druhý ročník byl umístěn ve volné třídě obecné školy u kostela. Ředitelna byla umístěna uprostřed mezi oběma třídami v domě Václava Háka (čp.322), kde se nacházel i služební byt ředitele školy. Do školy bylo zapsáno v prvním školním roce 1929/1930 34 žáků a vyučoval je čtyřčlenný učitelský sbor. Vedle ředitele školy Josefa Mestenhausera byla oporou sboru dlouholetá studenecká učitelka Františka Portíkova (působila ve Studenci až do roku 1959), dalšími členy byl gymnaziální profesor Jindřich Pilař a Ludmila Morávková-Urbanová. Nově byl zvolen i školní výbor pro měšťanskou školu, jehož předsedou se stal Josef Borůvka a dalšími členy Jan Klazar, Josef Štefan a Václav Kobrle.

V druhém školním roce své existence 1930/1931 se škola rozrostla na tři třídy a celkem bylo již zapsáno 52 dětí.. Nová třída byla umístěna v domě čp.100, který patřil firmě Fejfar Mládek. K značným a zásadním změnám došlo po odchodu Jindřicha Pilaře v učitelském sboru, neboť nastoupili dva vynikající učitelé, kteří jsou nerozlučně spjati s historií studeneckého školství a veřejného života. Byli jimi Josef Lánský a Antonín Holec. Josef Lánský se narodil 21.října 1904 ve ve Velké Třebnouševsi na Hořicku a po absolvování učitelského ústavu v Jičíně postupně vyučoval v Chodovicích, Velké Třebnouševsi, Milovicích, Lázních Bělohradě, Levínské Olešnici a Svojku, odkud přešel do Studence. Antonín Holec se narodil 1.října 1906 v Podůlší u Jičína a po absolvování učitelského ústavu v Jičíně vyučoval v Dolní Branné a Heřmanových Sejfech (Rudníku), odkud přešel do Studence. Měšťanská škola se hned od počátku své existence stala důležitým činitelem kulturního dění v obci. Již v březnu 1930 sehráli žáci první divadelní představení hry Vlastní silou na počest narozenin prezidenta T.G.Masaryka a poté následovalo pravidelně divadelní představení alespoň jednou ročně (Mlynář Filuta, V čem Jeník našel štěstí, Pohádka zimního večera, Princezna Zlatohvězdka, Kocourkovští muderlanti, Pro princeznu svobodu).

Ve třetím roce 1931/1932 byl zřízen při této škole Jednoroční učební kurs (JUK) a zřízena čtvrtá třída, takže celkový počet žáků dosáhl 80. Na školu nastoupili další učitelé, Marie Nosková-Stuchlíková a Josef Tengler. Učebna JUK byla nejprve v obecné škole a v průběhu školního roku byla přemístěna do zahradního domku čp.162, který škole bezplatně propůjčila majitelka velkostatku Jana Hiltlová. Všechny třídy tak byly umístěny v různých místech obce, a tak učitelé museli v rámci jednotlivých přesunů denně překonávat několikakilometrové vzdálenosti. V tomto školním roce bylo při škole ustanoveno první Sdružení rodičů a přátel školy. V následujícím školním roce 1932/1933 navštěvovalo školu 91 žáků a jako nepovinné předměty byly zavedeny těsnopis, psaní na stroji a němčina. K výraznějším změnám došlo ve školním roce 1933/1934, kdy odešla Ludmila Morávková a nahradila ji Jana Nekolová-Nováková z Dolního Litvínova, místo Marie Noskové nastupuje Kamila Pfeifrová z Liberce, místo níž přišel v dubnu 1934 Václav Knotek z Prostějova. Po přechodnou dobu na škole ještě vyučovaly Eva Rožková a Božena Kovaříková.

Od nového školního roku 1934/1935, v němž bylo ve škole zapsáno 128 žáků ve 4 třídách, musela škola z provozních důvodů opustit administrativní budovu v Rovnáčově čp.13 a vyučování bylo zahájeno v domku Vilemíny Tylšové ve Studenci čp.133. K dvojí změně došlo v obsazení místa učitelky ručních prací a domácích nauk, nejprve místo Jany Novákové nastoupila Anna Pertlíková, kterou ještě v průběhu roku vystřídala další významná osobnost studenecké školy Marie Míčová-Černá. Na podzim roku 1934 bylo publikováno v různých novinách několik článků o stísněných poměrech měšťanské školy ve Studenci. Severočeský deník ze dne 7.října 1934 v článku Věnujte větší pozornost školství v našem pohraničí napsal:

Škola v Zálesní Lhotě-Rovnáčově, která musela odmítnout při zápise žáky pro nedostatek místa, vyučuje v těchto chaloupkách, kde jsou umístěny 2 třídy státní menšinové měšťanské školy. Takto je postaráno o školu, která již 5 let se dožaduje marně vybudování vlastního stánku. V jedné z těchto chalup nalézá se I.ročník. Na prostoře 44,55 m2 je stlačeno 52 žáků. Pro každého žáka je tu vyhrazeno 0,6 m2. Na jednoho žáka připadá 1,9 m3 vzduchu (ač předpisy nařizují 3,8 – 4,5 m3). Lavice dotýkají se až kamen. Škola má 4 třídy, které jsou umístěny odděleně. Krajní vzdálenost činí 25 minut chůze. Škola je žactvem přeplněna. Letošního roku musila být řada dětí při zápise odmítnuta, poněvadž nebylo volného místa.

Časopis A-Zet ze dne 11.října 1934 pod titulem Jen když jsme národ Komenského doplnil:

Není to zázrak, že za takových poměrů vyrůstají děti, které neztratí lásku a úctu k národu a státu, který se takto stará o jejich vzdělanostní minimum ? Kdyby to byly děti z menšinového národa , měly by aspoň zastání u Společnosti národů. Protože jsou však syny a dcerami národa, který je tu pánem ve vlastním domě, nenajdou záštity u nikoho. A tento národ si s oblibou říká, že je národem arciučitele Komenského.

Další obdobný článek vyšel v deníku Národní politika 14.října 1934. Snad právě proto po těchto reakcích v tisku darovalo Ministerstvo školství a národní osvěty škole 10 lavic, 8 židlí, 1 stůl a psací stroj, Měšťanská spořitelna v Jilemnici kompletní Šírovy spisy a psací stroj.

V tomto školním roce zahájil svou pestrou činnost pod vedením Václava Knotka dorost Československého červeného kříže. Vedle zdravotní výchovy se zaměřil na dopisování s obdobnými organizacemi v různých místech naší republiky i celého světa. I.ročník si dopisoval s obecnou školou v Tvrdonicích na Břeclavsku, II.ročník s obecnou školou v Monroviu v Kalifornii, kam žáci odeslali loutky v národních krojích, IV.ročník udržoval korespondenci se školou v Bedzinu v Polsku a dívky IV.ročníku dokonce se školou v Senhoku v Japonsku. Výroba loutek v národních krojích byla oblíbenou činností žákyň studenecké školy a dokonce 2 loutkami byla obeslána mezinárodní výstava loutek v Paříži. V rámci vzájemné pomoci byla odeslána jablko do menšinové školy v Jablonci nad Nisou a obnošené oblečení do Užhorodu.

Další stěhování čekalo školu a 172 zapsaných žáků před školním rokem 1935/1936. Škola obdržela výpověď z budov čp.100 a čp.162. Tuto tíživou situaci komentoval i regionální týdeník Krkonošský obzor zde dne 28.6.1935:

Jinou záležitostí této školy je každoroční opatřování nějaké učebny. V prvních letech hledány byly postupně třídy a později nebylo prázdnin, aby nebyla škola ohrožena výpovědí. A tak se o prázdninách stěhovalo. Letos dosáhla situace vrcholu. Stěhují se hned 2 třídy a 1 pracovna. Vcelku tedy 3 třídy. Najednou ! Jak trpí veškeré pomůcky, nábytek za tisíce pořízený, vycpaniny, skleněné a jiní přístroje fysikální, může si každý domysliti. Že se přitom mnohé věci zničí, je nasnadě. A což výlohy se stěhováním ? Ty činí také slušnou částku, tak jako readaptace vyklizených místností. Stav školy je takový, že budí lítost u každého, kdo poměry v místě pozná.

Tyto třídy byly přemístěny do adaptovaných místností bývalého konzumu v budově roletáře Jaroslava Háka (čp.166) a škola tak byla relativně pohromadě. V tomto školním roce bylo při škole zřízeno praktikantské místo, které bylo nejprve obsazeno Ladislavem Švitorkou a poté Jiřinou Kalenskou (v dalším školním roce již nebylo obnoveno).

Náznakem a prvním krokem určitého řešení prostorové situace školy se stal dar firmy Fejfar Mládek Ministerstvu školství a národní osvěty, který spočíval v předání komisionálně zajištěného pozemku o výměře 2500 m2 na parcelním čísle 1801/3 na výstavbu nové školy (U Trojice).

K dalšímu výraznému zvýšení počtu zapsaných žáků došlo ve školním roce 1936/1937, kdy školu navštěvovalo celkem 157 žáků, z toho 100 zde Studence, 14 ze Záles- ní Lhoty, 2 z Rovnáčova, 8 z Levínské Olešnice, 14 z Bukoviny, 9 z Horek, 8 z Čisté a po 1 z Nedaříže a Vidochova. Vzhledem k vyššímu počtu žáků byla zřízena pobočná I.třída ve Studenci čp.305, jejímž třídním učitelem se stal František Povolný z Vrchlabí. I měšťanskou školu zasáhla epidemie záškrtu, škola byla na určitou dobu uzavřena, ale přesto dva žáci této nemoci podlehli (Libuše Vodnárková a Josef Schorm).

V tomto roce také proběhlo referendum o postavení školy či pomníku T.G.Masaryka. I když se studenecká veřejnost přiklonila na stranu školy, rozhodnutí obecního zastupitelstva jej nerespektovalo a zdůvodnilo takto:

Dne 4.října 1936 dal provésti starosta obce pan Jan Fejfar všeobecné hlasování, při kterém se mělo občanstvo rozhodnouti buď pro stavbu pomníku presidentu Osvoboditeli T.G.Masarykovi, nebo pro zbudování nové školy Masarykovy ve Studenci. Plebiscit byl proveden o vlastní újmě pana starosty, bez vědomí i souhlasu obecní rady i zastupitelstva. Sluší se tedy pokládati provedení hlasování za jeho soukromou akci a výsledek plebiscitu, nechť byl jakýkoliv, není směrodatný a závazný pro obecní zastupitelstvo.

Jako hlavní příčina zamítavého stanoviska obecního zastupitelstva byl rozdílný názor obou stran na umístění nové školní budovy. Starosta Jan Fejfar prosazoval již darovaný pozemek U Trojice, kdežto obecní zastupitelstvo navrhovalo pozemek u křižovatky u Lípy svobody naproti domu Františka Vancla.

Ve školním roce 1937/1938 se zapisuje do školy 159 žáků a ve školní kronice je zaznamenána jejich národnost a náboženské vyznání. Z uvedeného počtu žáků navštěvuje školu 142 Čechů a 17 Němců, k římskokatolickému náboženství se přihlásilo 113 žáků, k československému 31 žáků, k evangelickému 6 žáků, k adventistům 1 žák a 8 žáků se nepřihlásilo k žádnému vyznání. Ze školy odešel František Povolný a na jeho místě se postupně vystřídali František Ondráček a Antonín Schönbach. Od května 1938 je situace ve škole pochopitelně poznamenána napjatou politickou situací, probíhá sbírka na obranu státu, při níž bylo v obci vybráno 31.500 Kč, z toho v měštanské škole 700 Kč, učitelé organizují branné kursy a dny, ve škole je zřízena školní protiletecká obrana, jejímž velitelem byl jmenován Antonín Holec.

Následující školní rok 1938/1939 byl zahájen s 154 žáky z 10 obcí (86 ze Studence, 6 ze Zálesní Lhoty, 6 z Rovnáčova, 1 z Martinic, 13 z Levínské Olešnice, 20 z Bukoviny, 13 z Horek, 6 z Čisté, 2 z Vidochova a 1 ze Žďáru), ale ukončen pouze s 126 žáky, neboť se jich v průběhu roku 23 odstěhovalo (16 naopak přistěhovalo) a 11 z důvodů okupace vystoupilo. K změnám došlo i v učitelském sboru, neboť byli mobilisováni Josef Lánský, Václav Knotek a Antonín Schönbach. Ze zrušené menšinové měšťanské školy ve Vrchlabí se vrátil František Povolný a v lednu 1939 nastoupil Zdeněk Ježek z Röhrsdorfu u Cvikova. Po zabrání pohraničí se podařilo Josefu Lánskému a Antonínu Holcovi ve spolupráci s dalšími učiteli převézt učební pomůcky a školní potřeby ze zabraných menšinových škol ve Vrchlabí a Vítkovicích do českých škol ve Studenci, v Jilemnici a Mříčné. V lednu 1939 byl MŠNO povolen převod těchto pomůcek v hodnotě 11.690 Kč do inventáře studenecké školy (pomůcky byly přechodně uskladněny ve studeneckém zámku).

Do studenecké školy se v prvním válečném školním roce 1939/1940 již nevrátil Antonín Schönbach a místo něj nastoupila Božena Kovaříková ze Slatin u Jičína. Původní název školy Měšťanská škola v Lhotě Zálesní s československým jazykem vyučovacím byl nejprve nahrazen názvem Státní měšťanská škola s českým jazykem vyučovacím ve Studenci u Jilemnici a zanedlouho bylo z názvu vypuštěno slovo státní. V lednu 1940 odešel do Lázní Bělohrad učitel Zdeněk Ježek a nahradil jej Jaroslav Šulc z Levínské Olešnice, 28.února 1940 opustil před zatčením gestapem školu i Studenec Václav Knotek, místo něhož nastoupil Bedřich Dobrovolný.

K dalším výrazným změnám došlo ve školním roce 1940/1941, v němž bylo zapsáno ve škole 146 žáků . Koncem listopadu došlo k přestěhování měšťanské školy do jednoho prostoru, a to do vily Jana Fejfara čp.293 a novostavby v přilehlém parku. Smluvní nájemné činilo 6800 Kč ročně, ale Jan Fejfar je ponechával pro potřeby školy (první rok byl pořízen promítací přístroj). Jako vánoční dar obdržela škola od Jana Fejfara nový školní rozhlas. V lednu 1941 uspořádal pro školu SK Fejfar Mládek první školní lyžařské závody a mezi vítězi najdeme mnoho budoucích studeneckých závodníků i pozdějších československých repre- zentantů (Lánský,Havel,Karásek,Tauchman,Klouček,Remza). V únoru 1941 obdržela škola další dar od firmy Fejfar Mládek, a to loutkové divadlo, což vedlo k vytvoření loutkářského kroužku pod vedením Jaroslava Šulce a zřízení stálého jeviště včetně osvětlení (první loutkové hry Jak Kašpárek roztočil čerty, Koření z Čertova vrchu).

Ve školním roce 1941/1942 se změnil dosavadní název školy, místo školy měšťanské byla označováno jako škola hlavní, převzala pátý ročník obecné školy jako svůj první a stala se školou výběrovou, do které mohlo být přijato pouze 40 % populace dle průměrného prospěchu dané třídy. Byl stanoven i maximální počet žáků ve třídách, a to 50 žáků v obecné škole a 60 žáků v hlavní škole, byla upravena i vyučovací povinnost učitelů, a to 30 hodin týdně na obecné škole a 28 hodin týdně na hlavní škole. Do školy bylo zapsáno 158 žáků v pěti třídách. V únoru 1942 proběhl 2.ročník školních lyžařských závodů, jichž byl osobně přítomen ministr obchodu Dr.Kratochvíl a továrník Jan Fejfar, kteří předali putovní pohár nejlepšímu závodníkovi Jiřímu Frýbovi. Studenečtí učitele byli velice aktivně zapojeni v ochotnickém spolku Lidumil a právě v roce 1942 dosáhl tento spolek významného ocenění. Na soutěži divadelních souborů v Lomnici nad Popelkou získal spolek 1.místo a putovní pohár ministra školství za hru Fráni Crhy Hana Harcová pod režijním vedením ředitel školy Josefa Mestenhausera. Cenu za nejlepší herecký výkon obdržela Božena Kovaříková za titulní roli Hany a na první místo ji nominovali všichni členové soutěžní poroty.

Před zahájením nového školního roku 1942/1943 byly odvezeny vyřazené (politicky závadné) učební pomůcky o celkové hmotnosti 320,15 kg. V září nastoupilo do školy 133 žáků a v průběhu roku došlo k několika změnám v učitelském sboru. Místo dlouhodobě nemocného Bedřicha Dobrovolného vyučovala Olga Tvrzská z Jilemnice, v lednu 1943 byl zatčen gestapem Josef Lánský a místo něj nastoupil Jaroslav Hampl z Hrabačova, který byl již v květnu 1943 přeložen do Jilemnice a místo něj vyučovala Marie Lízlerová z Jilemnice, v únoru 1943 odešel na vlastní žádost do Vysokého Veselí Jaroslav Šulc, jehož nahradila opět Olga Tvrzská. V listopadu 1942 navštívil školu ministr zemědělství a lesnictví Adolf Hrubý. V únoru 1943 založil Antonín Holec první pěvecký sbor ve studenecké škole a již v červnu 1943 byl uspořádán společný koncert Dětského symfonického orchestru z Kopidlna a studeneckého školního sboru.

Na začátku školního roku 1943/1944 odešly ze školy vzhledem k nedostatečné kvalifikaci pro hlavní školu Božena Kovaříková, Marie Lízlera a Olga Dobrovolná-Tvrzská, místo nich nastoupili Bedřich Fišera z Roprachtic, Jan Kovář ze Mříčné a Julie Trojanová z Jilemnice. V pěti třídách bylo zapsáno 98 žáků, kteří byli poprvé hodnoceni šestistupňovou klasifikační stupnicí a místo pozastavenému vyučování dějepisu jim na 8 hodin týdně přibyla němčina. V květnu 1944 byl totálně nasazen Jan Kovář a na jeho místo nastoupila Jarmila Dědourková z Mříčné. O prázdninách sehrál školní pěvecký sbor pod režijním vedením Antonína Holce operetu Kukačky a všichni učitelé po čtrnáctidenní dovolené nastoupili na žňovou výpomoc.

Do posledního válečného školního roku 1944/1945 bylo zapsáno pouze 79 žáků, a tak byla jedna třída (pobočná) zrušena a Jaroslava Dědourková se vrátila na své původní působiště na Horka. Na počátku školního roku navštívil školu zemský školní inspektor Najman, který měl posoudit situaci ve Studenci a navrhnout zrušení jedné hlavní školy v našem regionu (Horní Branná, Roztoky, Vysoké nad Jizerou). Zásluhou Jana Fejfara, který inspektora přesvědčil o potřebnosti této školy ve Studenci, byla škola zachována, i když se musela smířit s redukcí na 2 třídy s odděleními. V průběhu září byli totálně nasazeni Bedřich Fišera, Antonín Holec a Julie Trojanová, dlouhodobě onemocněl ředitel školy Josef Mestenhauser, takže ve spojených třídách vyučovali Bedřich Dobrovolný a Františka Porti- ková. V říjnu 1944 nastoupil do školy Josef Hendrych z Valteřic, které do té doby vyučoval v Roztokách. Koncem října 1944 byl totálně nasazen Bedřich Dobrovolný a místo nemocného Josefa Mestenhausera vyučovala Anna Lízrová z Jilemnice. V lednu se vrací do školy Antonín Holec a opět se vyučuje pravidelně ve všech 4 třídách. V neděli 13.května 1945 se konala oslava „dosažení míru a opětné samostatnosti“, při kterém procházel slavnostní průvod ze Špice k Lípě svobody, kde přednesli slavnostní projevy Josef Šorm, Jan Hák a Jan Kuřík a na závěr přednesl několik písní školní pěvecký sbor pod taktovkou Antonína Holce. V pondělí 14.května 1945 bylo po několikadenní přestávce opět zahájeno řádné vyučování ve slavnostně vyzdobené škole. Do školy se vrátili totálně nasazení Bedřich Dobrovolný, Bedřich Fišera, Jan Kovář a Jaroslav Hampl (z nucených prací uprchl již koncem roku 1944 a skrýval se v domě Josefa Martínka), z koncentračního tábora se vrátil Josef Lánský, který byl 6.června 1945 jmenován novým ředitelem školy, neboť Josef Mestenhauser byl jmenován zmocněncem ministerstva školství a osvěty pro okres Dubá.

Od roku 1941 do roku 1944 měl Studenec také střední školu, kterou byla Lidová škola hospodářská se zaměřením na zemědělství. Její přípravný výbor se sešel již v květnu 1940 a tvořili jej František Šorm, Josef Mestenhauser, Václav Hák, František Máslo, Josef Lánský, Antonín Holec a zástupce okresního výboru Karel Kužel z Rovnáčova. Do prvního školního roku bylo přijato 15 chlapců a 20 dívek a výuka probíhala v učebnách měšťanské školy, jejíž učitelé zajišťovali i výuku. Vyučovacími předměty vedle matematiky, českého jazyka a němčiny byly zdravotní nauka, obchodní nauka, domácí hospodářství, šití a praktické cvičení a práce na polích, které vyučoval Václav Hek.

V říjnu 1940 zahájila vyučování také první mateřská škola ve Studenci, která byla zřízena z podnětu ředitele měšťanské školy Josefa Mestenhausera byla umístěna ve vile Jana Fejfara čp.293, který také bezplatně dodal veškeré vybavení mateřské školy. Do školy bylo v prvním roce její existence zapsáno 36 dětí a jejich učitelkou byla Augusta Pospíšilová z Přerova. Mateřská škola se těšila velké přízni továrníka Jana Fejfara, který každoročně doplňoval její vybavení hračkami a stavebnicemi, značnými částkami přispíval na mikulášské a vánoční nadílky a pro děti nechal zhotovit šortky. Do školy v průběhu celé války docházelo více než 30 dětí.

Končí procházka studeneckými školami v minulosti a nechť je jen malým poděkováním všem učitelům, kteří na studeneckých školách působili.